Ledová jízda 28. ročník – Když sněhu, tak požehnaně

Ledová jízda, drsný tří denní závod psích spřežení pořádaný v Krkonoších byl, je a vždy bude jen pro ty nejodvážnější. Závod pro teamy tvořící 10 psů, musher a běžkař, který se jede tak zvaným expedičním způsobem. To znamená, že veškeré jídlo pro psy, tak pro lidské členy smečky se musí vézt v saních. Stejně tak jako věci pro bivakování v promrzlé pustině za hustého sněžení. Celkových 100-140 kilometrů tedy musí všechny teamy zvládnout zcela autonomně.

28. ročník – dobrodružství před startem

Jako vždy na závody tohoto typu se velice těším, a sleduji přípravy z povzdálí. Ledovou jízdu už řadu let pořádá můj kamarád a někdy i skoro soused Aleš Pícl. Sám Aleš si prožil několik startů na závodě Ledová jízda jako musher i jako běžkař. Vždy bylo kolem příprav velké ho hluku až na tento ročník, kdy volám čirou náhodou Alešovi. „Tak co vole bude letos Ledovka?“ Aleš mi hned přiděluje mushera Jindru Zelenku. Hm, říkám si pecka, to mám ještě pár týdnů na přípravy. Z Aleše pak v další větě leze, že vlastně závod je za 5 dní a jestli mám natrénováno? Lžu a ujišťuji ho v tom, co chtěl slyšet.

Ledová jízda je vždycky dobrodružství a jízda od samého začátku. Poté co dostávám zprávu od Jindry Zelenky, že se mě bojí, že můžu mít covid. Pomalu začínám koukat na televizi na Olympiádu. Telefon od ředitele závodu: „Všechno vím, vypni televizi mám pro tebe Aleše Schejbala, jede poprvé a vypadl mu běžkař“. Aleše neznám, ale v tu chvíli bych bral i psi slepý s obrnou. Závod jsem chtěl fest jet, tudíž mi tato informace ihned vyčarovala úsměv na rtech a motýle v břiše.

S Alešem si hned voláme a s radostí zjišťuji, že je to musher z Boudy Racek. Ano, krkonošská chata, kde už po několik generací rosou prvotřídní musheři se špičkovými psy. Prakticky se jedná o smečku vedenou Martinem Kobrem a ihned mi bylo jasné, že na trati opravdu neprochladnu a že se bude krvelačně válčit o bednu, Rychle dohadujeme co a jak a skáču do auta vyrážím směr Pec pod Sněžkou start závodu Ledová jízda.

Velkolepý start závodu Ledová jízda v Peci pod Sněžkou

Jak se stalo již zvykem za posledních několik let i letošní 28. ročník, který se konal 5-7.02.2022 měl start v Peci pod Sněžkou. Toto centrum zimních sportů bylo vybráno především kvůli jeho popularitě z důvodu zvýšení povědomí a atraktivitě závodu pro obecenstvo. Již při příjezdu slyším vijící psy a hlouček lidí kolem. Překvapivě zde není takové množství účastníků jako v předchozích letech.

Zanedlouho přijíždí i můj team Aleš Schejbal a jeho deset čtyřnožců. Po krátké rozpravě si dáváme seznamovací drink ze stylové musherské placatice a pomalu se za stmívání připravujeme ke startu. Startovní pole je letos složeno jen z pěti teamů opravdu skalních závodníků. Zároveň letos nepřijel žádný účastník z kategorie Trapper. Kategorie, kde jede sám musher se psy bez tíživého běžkaře.

Na start se letos postaví musherka Jana Hellerová a její dlouholetý lyžařský partner Zdenda Pospíšil. Prvně startující n Tomáš Kubín s Bořkem Ledvinkou. Dále rakušan Robert Reitinger a Honza Dvořáček u nich se již také Ledová jízda stala pravidelnou a neddiskutovatelnou. Pak my, kaliči Aleš a Leoš. A na startu jako poslední, ale jak již bývá zvykem v cíli první Jirka Vondrák a David Chaloupský.

Ledová Jízda – Etapa 1

Vzdálenost: 37,43 km
Stoupání: 1252 m
Klesání: 1264 m
Čas: 2h 21min 38s

Noční etapa za svitu čelovek

A je tu 18. hodina stojíme na startu psi řvou nadšením vše je připraveno na 40 kilometrů dlouhou noční etapu Krkonošemi. 12 srdcí našeho teamu bije v jedu chvíli stejnou frekvencí vyšroubovanou předzávodní nervozitou. „3, 2, 1, MUSH GO“! Ozve se z úst ředitele závodu. V tu chvíli se celý vlak rozeběhne nevídanou rychlostí z Pece pod Sněžkou prudkou silnicí protínající sjezdovky směrem k Pražské boudě. Ještě před rovinkou mezi Pražskou a Kolínskou boudou předjíždíme první spřežení Jany Hellerové a vychutnáváme si krátký odpočinek před odbočkou pod Václavákem.

Po Kolínskou doprava a pokračujeme dalším výživným kopcem na Zrcadla, kde předjíždíme další smečku Tomáše Kubína. Není čas ztrácet čas a valíme kolem rozcestí nad Václavákem, kde se už každý běžkař správně odepíná a kde začíná první delší Ledová jízda. Krásný sjezd kolem Pardubické boudy k rozcestí u Modrých kamenů. Bohužel na turistiku není čas. V rychlosti při sjezdu bereme ještě Roberta Reitingera. U Krausových bud se zase celý team spojí jedním lanem a pokračujeme v krasojízdě k Vlašským boudám. Bohužel nepříjemné se stalo realitou a na Thámově cestě se objevil Jirka Vondrák a brzy nám ukázal záda.

Závod jak má být

Závod tím právě ale začal. Od této chvíle všichni jedem na krev Aleš dloube jak o život, psi funí a od mých holí odlítávají kusy sněhu. Skutečná válka se odehrává na celé délce od Václaváku přes Pražskou, Hrnčířskou až po Lesní boudu. Zde Aleš řve na leadera Hardyho „Ho“! pes pod plynem točí na Plynovodní cestu na jejíž konci naopak křičí zase „Dží“! Napojujeme se na Liščí cestu také zvanou jako Desítka, kde máme Jirku stále ještě na dosah.

Bohužel Desítka je dlouhé stoupání ve kterém se Jirkovi Vondrákovi podařilo trhnout a zvýšit svůj náskok. Psi ztratili lehce motivaci a naše ztráta se začala navyšovat. Z Liščí cesty odbočujeme dolů na zásobovací cestu a čeká nás dlouhý sjezd téměř k Hříběcím boudám, kde bočíme na Horskou silnici. Ta nás už bezpečně vede až na místo bivaku Hanapetrovu paseku. Do cíle první etapy Ledové jízdy dojíždíme na druhém místě se ztrátou 6 minut na vedoucí team.

Nakrmit, pohladit, ustlat, ožrat a spát

Ledová jízda není jen zábava a přesto, že občas slýcháváme: „Jo, oni je táhnou dvě hodiny psi a celou dobu se flákaj“. Ano, samotný závod, ty dvě hodiny, kdy se můžeme flákat je opravdu za odměnu. Hned po příjezdu je nutné psy zasnackovat, aby dostaly do žaludku živiny pro dobrou regeneraci. Snack není od slova dobrota, ale je to prostě koule plná tuku, proteinu a cukrů, které jim musher cpe to tlamy. Psi ale sále vypadají čerstvě a řvou a chtějí v závodě pokračovat.

Dále asi to nejhorší je vyhrabat pro psy hroby. Ne, že by byly na zemření, ale hotel se zde nekoná ani pro lidi a psi budou nocovat venku. Vykopat pro každou dvojici díru o průměru 2 metry o hloubce alespoň 50-100cm. Dá to zabrat, ale po vyčerpávajícím závodě se člověk pořádně zahřeje a nemusí stát v mokrém v zimě. Dále je třeba záhraby zanosit slámou, kterou si pejskové hezky prochčijou a nespí na sněhu.

Čoklíci dále mají nárok na oblečky aby nevykosili a nakonec dostávají odměnu ve formě plné misky masa zalité teplou vodou vodou. Bohužel jeden by řekl, že unavení padají do svých zákopů, ale někteří mají stále dost energie se mezi sebou špičkovat, chytat se pod krky a prokousávat uši. Prostě se chovají jak psi utržení ze řetězu. Už jen postavit stan pro nás, ale tou dobou už utekly další tři hodiny a je zhruba jedenáct v noci.

Ledové zázemí závodu

Co musher to drsňák! To je asi chápání ředitele závodu. Ano, možná jo, ale ne co lyžař to drsňák. Buďme ale rádi, že nám Aleš nechal postavit malý party stan a že nám do něho velkoryse dal pípu s Plzní a várnici s gulášem. Všichni zúčastnění se zde scházejí a povídáme si o zážitcích ze závodu a pomlouváme pořadatele.

Proslýchá se, že má za noc a během dalšího dne připadnout až půl metru nového sněhu. V některých to vzbuzuje obavy v některých nadšení. Romantika v prašanu je fajn, ale tarabit se hlubokým sněhem jak se saněmi, tak na lyžích není úplně romantish. No se stoupající hladinou alkoholu v krvi se cítíme čím dál tím odhodlaněji se zítra prát o drahé kovy.

Ledová Jízda – Etapa 2

Vzdálenost: 33,1 km
Stoupání: 990 m
Klesání: 990 m
Čas: 2h 24m 20s

Těžká rána musherova

Po včerejší kvalitní hydrataci se nevstává úplně dobře o to méně do vlhkého větrného dne. Ihned po vystrčení čumáku ze stanu je jasno. Kydá, kydá a kydá. Hledáme psy, jelikož po celonočním sněžení připomínali jen psí pohřebiště. Takže, vyhrabat, napojit svléknout z pyžam a ustrojit do postrojů. Pořadatelé velí start v devět a startuje se samozřejmě od nejpomalejší smečky po nejrychlejší po zhruba pětiminutových rozestupech.

Za noc napadlo dobrých 30cm sněhu a už cesta ke startovní čáře nám bere spoustu energie. Pořadatelé zůstali tvrdí a trať nám jak je zvykem neprojeli abychom nám uměle přitížili. Proslýchá se, že nás čeká zkrácená trať něco o pouhých 20-ti kilometrech, že by vstřícný krok? Na start závodu se přijela podívat i Česká Televize udělat reportáž se psy, jejcih mushery a natočit si jak snězí.

Ledová jízda, nebo sněhová vánice?

Hned po startu druhé etapy Ledové jízdy padáme na horskou silnici, kde předjíždíme postupně všechny smečky startující před námi. Od teď to bude jen boj mezi námi a Jirkou Vondrákem. Těžkopádně stoupáme zásobovací silnicí na desítku, kde nás Jirka úspěšně dohání a dále i předhání. Volíme strategii zneužít jeho elánu k prorážení hlubokého sněhu a očividně tato strategie zabírá. krásně se ho držíme na půl plynu.

Bohužel Jirkovi psi nejsou ochotní zahnout doprava na desítku. Předjíždíme ho tedy do šikany a zase si razíme cestu v čerstvém sněhu. Netrvá ale dlouho a musher favorit nás předjíždí a máme tedy možnost nechat našim psům relativně oddechnout. Cestou po desítce za prudkého sněžení a protivětru se držíme za vedoucím teamem a to celou cestu dále kolem Tetřevích bud i celou kapsu kolem Jeleního vrchu.

Závod dále pokračuje zpět po desítce a stejnou cestou po zásobovací cestě dolů. Já se odepínám už na nejvyšším bodě desítky a jedu napřed kouknout se na pana Vondráka kde je. Aleš rve psy pod plynem dolů doufajíc o snížení náskoku. Připínám se zase nad Hříběcími boudami a jedeme spolu poslední stoupák nad Hanapetrovu paseku. Do cíle dojíždíme jako druzí v čase 2:25:27 se ztrátou pouhých 25 sekund na leadera závodu.

Hromadné porušení pravidel

Ledová jízda je vlastně pověstná tvrdými pravidly. Expediční závod, všichni budou spát ve stanu. Vstup do Hanapetrovy boudy je striktně zakázán jakožto i do jiných bud. Závodník musí trávit čas výhradně venku a nepřijímat potravu ani pomoc od jak blízkých tak od kohokoli jiného. Proslýchá se, že během ledové párty druhou noc, která byla vždy ve vymrzlém stanu se nesměly pít nealkoholické nápoje. Kdo byl přichycen při pití vody nebo čaje byl diskvalifikován. Spaní během párty znamenalo zajisté také diskvalifikaci.

Bohudík i pořadatelé nám měknou, ale i závodníci a proto nám pan ředitel letos dovolil sjet dolů do Dolního dvora. Tam nám dovolil jít do chaty Maty, kde se mohlo jíst teplé jídlo a pít studené pivo. Dále bylo také povoleno sedět na měkkých pohovkách a světe div se i pít nealkoholické nápoje. Někteří využili kapacity sálu a prochrápali celou noc i to bez vážných výhružek diskvalifikací. I Ledová jízda se nám pomalu transformuje na dynamický závod plný zábavy bez utrpení. Třeba se dočkáme, že i musher a běžkař už nebude brán jako zvíře.

Ledová Jízda – Etapa 3

Vzdálenost: 33,6 km
Stoupání: 990 m
Klesání: 990 m
Čas: 2h 13m 43s

Poslední etapa – šance otočit vývoj závodu?

V noci popadaly stromy, napadly tuny sněhu a pořadatelé lehce zaspali. Naštěstí celý team mého mushera si dal tu práci a během rána projel trať sněžným skůtrem. Myslím, že chtějí naši výhru možná více něž my sami. Náš start byl tentokrát kolem desáté hodiny a trasa byla totožná s trasou předchozího dne. Jako první Musher vyráží Jana Hellerová, dále Tomáš Kubín, Robert Reitinger, a my a nakonec Jirka Vondrák.

Tentokrát byla už celá desítka mnohem lépe upravená a po stráních Pece pod Sněžkou jezdila evidentně rolba. Hnali jsme jako o závod za podpory celého teamu. Dle informací jsme se dokonce v jedu chvíli blížili vedoucímu teamu. Psi jeli jako dobře namazaný stroj, nikdo nekadil, nikdo nečůral a když, tak za jízdy. Vyrovnaný boj až do chvíle, když nás ve stoupání mezi Hrnčířskými boudami a Lesní boudou stopla rolba.

Pisten bully široký jako celá cesta to zašpérovala uprostřed úzké cesty. Děkujeme za snahu, ale proč teď? Nemáme možnost se kolem rolby protáhnout a psi nadrženě řvou. Musher Aleš také nadrženě řve, ale na tupě zírajícího rolbaře sedící ve vytopené kabině a očividně ho závod moc netankuje. Po asi minutě ho napadlo že by mohl uhnout a zajíždí do strany cesty a cestou bere pár stromků. Můžeme pokračovat. Plynovodní a desítkou nahoru už psům citelně chybí a pravděpodobně ztrácíme. Dolů po zásobovačce a cesta do cíle po horské silnici je to už na krev až do cíle

Vyhlášení a výsledky 28. ročníku Leodvá jízda

V cíli se žádné překvapení bohužel nekonalo. Musher Jiří Vondrák se nenechal ani po desáté v řadě porazit v závodě Ledová Jízda a naložil nám celých 7 minut a 7 sekund. Jako druzí jsme dojeli my Aleš Schejbal a Leoš Mastník. Třetí se umístil Rober Reitinger a Jan Dvořáček už se ztrátou necelých dvou hodin na první team. Další dojel do cíle Tomáš Kubín s Bořkem Ledvinkou následovaný Janou Hellerovou se Zdendou Pospíšilem.

Co dodat? Snad jen aby se příští rok sešlo více tvrdých teamů a aby se Ledová Jízda stala zase významným závodem a termínovém plánu musherů. Tímto článkem chci také poděkovat především Alešovi Píclovi, ale i celému organizačnímu teamu za veškerou energii a zdroje, které do závodu investovali. Jmenovitě také Tomášovi Havrdovi, jehož fotky jsem ukradl a v neposlední řadě díky také všem Musherům a lyžařům. Těším se na další ročník!